největší znalosti o chorobách mají chovatelé o chorobách parazitárních – askarióza, kapilarióza a hlavně triochomoniáza. Prakticky všichni holubáři boj proti těmto chorobám mají ve svém preventivním programu.
Z veterinárně-zdravotního hlediska největší nebezpečí hrozí ze stále častějších virových onemocnění. U veterinárních lékařů specializujících se choroby holubů převažuje názor, že v ve většině států i u nás představují největší diagnosticko terapeutický problém. Nedostatkem jsou především technické možnosti přesného stanovení diagnózy. V praxi se jedná pouze o specializované diagnostické ústavy, což je drahé.
Viry mají charakteristické vlastnosti, různorodý tvar, symetrii. Od kulovité přes krychlovou, šroubovici, spirálu nebo kombinované (viz obr. Schématické zobrazení velikosti, tvaru i struktury virů vyskytujících se u holubů). Škodlivě až ničivě působí na viry např. louh sodný, louh draselný, jodové přípravky, mnohé univerzální desinfekční prostředky, vysoká teplota a sluneční záření. Z nejnovějších dostupných prostředků se zdají jako nejúčinnější desinfekční prostředky oxidační, především Virkon S, který v 1% roztoku inaktivuje viry během 10 minut. V praxi je hlavním nedostatkem skutečnost, že proti virovým onemocněním není specifická terapie. Viry nejsou citlivé na antibiotika, chemoterapeutika ani na jiné léčiva. O to důležitější je prevence a specifická profylakce – vakcinace. Vakcinace je důležitý způsob potlačení virových onemocnění. Je nutné mít vysoce účinné, kvalitní vakcíny a správně je aplikovat, aby bylo dosaženo maximální ochrany a minimální negativní reakce.
K dávno známým virovým chorobám holubů jako jsou ptačí neštovice (difterie), herpesvirová infekce a paramixovirus se v poslední době objevily cirkoviry, reovirové a adenovirové infekce. Dále jsou to rotavirózy holubů a retrovirové infekce. Dále paramixovirové infekce jinými typy jako je nám známý PMV 1, dále infulenza holubů (chřipka), infekce virem rubeoly a arbovirus. Z uvedeného přehledu vyplývá, že na holuby se chystá v poslední době mnoho dosud nepoznaných chorob. Na některé z těchto virových chorob už máme účinné vakcíny, ale na mnohé se ještě vakcínu vyvinout nepodařilo protože v laboratorních podmínkách nedokážeme (zatím) tento virus namnožit. Proto musíme holubům pomoci aktivní imunizací, aby už nemuseli bojovat alespoň s viry, na které už vakcíny jsou.
Mezi první patří vakcína proti difterii (Ovodifterin, Diftovac apod.). Podle návodu výrobce je třeba vakcinovat holuby každoročně. Praktičtí veterináři (chovatelé holubů) ale vakcinují jen mláďata. V čem je tedy rozpor? Podstata je v tom, že virus difterie není příliš silný (agresivní) a pokud v chovu difterie probíhá vakcinací i nemocných jedinců vlastně urychlujeme léčbu. Proč si ale u starších ročníků dovolíme nevakcinovat? Důvod je v tom, že během roku se holuby setkají s virem difterie (na závodech v koši, na cizích holubnících apod.) a ten vlastně doplňuje imunitu. I vakcína je vlastně živý oslabený virus. Co by se stalo, kdyby po vakcinaci holubi nepřišli během 1 – 2 let s virem do styku? Samozřejmě by později postrádali protilátky a po napadení onemocněli.
V 80tých letech přišla do té doby u holubů neznámá infekce – pseudomor. Zaskočil jak chovatele, tak i veterinární odborníky. Až po izolaci a typizaci viru se zjistilo, že vlastně jde o virus patřící do stejné skupiny jako virus pseudomoru drůbeže PMV 1. Začala tedy vakcinace holubů živou vakcínou proti pseudomoru drůbeže ( B 1, Avipest, Newcastl. vakc. apod.). Zamoření poštovních a volně žijících holubů PMV 1 má význam epizootologický, ale i hospodářský, hlavně poté co byl prokázán přenos PMV 1 z holubů na velkochov drůbeže (Liverpool, březen 1984). Nevakcinované holuby lze tedy považovat za rezervoár viru pseudomoru, který ohrožuje produktivitu velkochovů. Proto veterinární služba prakticky likviduje chovy holubů, kde se vyskytne paramixoviróza. Proto je nezbytné aby chovatelé byli schopni dokladovat, že mají holuby pře závody vakcinované.
Od vakcinování živou vakcínou (Avipest apod.)se v poslední době upouští pro krátkou dobu imunity (pozn. red.: Německo, Holandsko, Belgie zákaz). Museli bychom vlastně každé 3 – 4 měsíce provádět revakcinaci. Proto byly vyvinuty vysoce účinné mrtvé vakcíny, kde imunitní odezva je vyšší a na delší dobu 6 –12 měsíců (Colinac, Pharmavac colombi 2 apod.)
Na čem závisí délka vytvořené imunity si povíme podrobněji. Schopnost vytvářet protilátky má každý zdravý a silný organizmus. Máme ale naše holuby skutečně silní a zdravé? Existují skryté choroby, které probíhají latentně a chovatel je ani nezaregistruje. Tehdy je tvorba protilátek na nižší úrovni a imunita je kratší, nebo nevznikne vůbec. Je třeba vědět, že ani po správné aplikaci vysoce účinné vakcíny se imunita u holuba nemusí vytvořit. Když holub překonává jinou virózu, např. cirkovirózu apod. působí tato imunodepresivně a brání tvorbě protilátek. Zátěž pro organizmus jsou také parazitární a invazní onemocnění a mohou snížit tvorbu protilátek. Pak se může stát, že po vakcinaci, kdy předpokládáme ještě solidní imunitu, holub onemocní. Řekneme si „přestože jsem vakcinoval, holub je nemocný“, Teď už asi víme proč.
V neposlední řadě si za snížení imunity holubů může chovatel sám vedením svého závodního týmu po celý rok a hlavně v závodní sezóně. Příčinou je pravidelné, krátkodobé (neodborné) podávání antibiotik a také přípravků působících jako doping. Dopingovým preparátem si krátkodobě upevníme pozici vítěze, nutíme holuby aby vypotřebovaly všechny rezervy, až dojde ke zlomu a výkon jde dolů. U antibiotik podávaných krátkodobě 1 – 2 dny, se dostáváme do situace, kdy na běžné choroby tyto léky nezabírají. Výsledkem dlouhodobé perspektivy je likvidace vlastního chovu. To, že stále čím dál víc choroboplodných zárodků je necitlivých na antibiotika, by mohly dokumentovat veterinární ústavy. Proto vás žádám, přemýšlejte a zastavme se. Ještě je čas.
Na posílení imunity organizmu je třeba dbát pravidelným přísunem vitamínů, minerálních látek a probiotik. Probiotika a vitamíny skupiny B doporučujeme podávat po každém proléčení antibiotiky.
Nejúčinnější vakcíny jsou proti jedné, maximálně dvěma nemocem. Neregistrované, často dovážené vakcíny proti 3 – 4 chorobám se z odborného pohledu nedají dostatečně sjednotit, takže na některé deklarované nemoci se nevyvine dostatečná imunita. Úplně nejlepší jsou monovalentní vakcíny, jen na jednu chorobu a aplikované zdravým a silným jedincům. Důležitý je i odstup mezi jednotlivými vakcinacemi. Doporučuje se minimálně 21 dní.
Pro celou prevenci doporučujeme připravit přesný harmonogram jednotlivých úkonů. U chovných holubů je třeba plánovat vakcinaci na období 30 – 40 dní před párováním, aby holubička dala do vajíčka co nejvyšší úroveň protilátek. U závodníků je zase nutné vzít v úvahu, aby velký počet úkonů těsně před závodní sezónou příliš závodníky nezatížil.
MVDr. Raclavský Marián